Výsadba

Pro výsadbu rhododendronů a azalek platí jisté zásady, které bývají občas z nevědomosti přehlíženy, a to může vést k nezdaru. Proto si Vám dovolujeme nabídnout několik následujících rad:

 

Výběr stanoviště

Zcela zásadně platí, že plná krása rododendronů se rozvine pouze tehdy, když jsou splněny jejich speciální nároky na stanoviště. Rododendrony nejsou v pravém slova smyslu stínomilné rostliny. Daří se jim i na plném slunci, pokud je vzduch v jejich okolí dostatečně vlhký. Pokud není, pak potřebují přistínění alespoň během nejteplejší části dne. Jinými slovy: nesázíme je tam, kde by byly vystaveny plnému polednímu slunci. Ideální přistínění jim poskytne třeba severní strana domu nebo stromy, pokud však nejsou nasazeny příliš hustě a pokud nemají příliš husté koruny (jako například bříza, lípa, javor nebo kaštan). Nevhodné jsou stromy s hustou povrchovou sítí kořenů. Naproti tomu hluboko kořenící stromy, jako například borovice, modřín, hloh, pajasan, zlatý déšť, japonský javor či líska, jsou přijatelné. Jehličnany obecně jsou vhodné nejen jako stínodárci, ale i jako tmavé pozadí pro skupiny rododendronů a azalek.

 

Kdy vysazovat

Nejvhodnější dobou k výsadbě rhododendronů a tzv. azalek, což jsou botanicky vzato také rododendrony, je začátek dubna až konec května. Rostliny zakoupené v kontejneru je možno vysazovat po celé vegetační období až do konce září, případně začátku října. Včasná výsadba zajišťuje rychlou tvorbu nových kořínků a vedle toho i dobrý květ již v prvém roce po výsadbě. Vysazujeme-li rododendrony do skupiny, což je z estetických i praktických důvodů vhodnější, pak je třeba myslet již při výsadbě na jejich budoucí přírůstky a volit potřebné rozestupy mezi rostlinami. Pokud chceme docílit příznivého efektu hned po výsadbě, je možno sázet sazenice vysoké asi tak, aby spon okrajů korunek byl 30 – 40 cm. Takto mohou růst 3 – 5 let. Potom, chceme-li docílit jiných barevných efektů, nebo když mají rostliny již málo místa, můžeme je bez problémů rozsadit, nejlépe po odkvětu.

 

Jak vysazovat

Rhododendrony by měly být vysazeny stejně hluboko, jak byly původně ve školce pěstovány; pokud není tato zásada respektována, pak může být růst nových kořenů brzděn nedostatkem vzduchu, v důsledku toho pak listy žloutnou, opadávají a mohou odumřít z důvodu zadušení.

Je nutno dbát na to, aby nemohlo dojít k častému, či dokonce trvalému zamokření kořenů. Lze tomu odpomoci drenáží např. ze štěrku; přebytečná voda musí mít možnost se vsáknout.

Výsadbová jáma by měla být 3x širší a 1,5x tak hluboká než je kořenový bal. Dno výsadbové jámy vyplníme hrubým štěrkem jako drenáž. Aby se zabránilo průniku vody z okolí záhonu, doporučuje se převýšit rašelinový záhon nad okolí a záhon ukončit třeba kulatinou. O to mělčí může být vlastní výsadbová jáma, tedy i jednodušší příprava záhonu.

Provlhčenou kyselou rašelinu je možno smíchat s hrabankou nebo drcenou, nejlépe borovou, kůrou. Zemina by měla mít pH 4,5 – 5,5. Kvalitu a především kyselost zeminy nelze ošidit! Bohužel je možné v zahradách často vidět "utrápené" rostliny. Jistá investice do vhodné zeminy se vždy vyplatí, šetření v tomto případě není na místě, viz foto. Dříve než vložíme rostlinu do výsadbové jámy, je dobře ji namočit na chvíli do kbelíku s vodou, dokud z kořenového balu nevyjdou všechny vzduchové bubliny, většinou tak asi 1 minutu. Tak zajistíme rostlině dostatek vody pro první dobu po výsadbě. Zeminu okolo rostliny mírně utlačíme, aby bylo zajištěno dobré spojení kořenového balu s jeho okolím.

 

Zálivka

Po výsadbě rostlinu důkladně zalejeme. Nejlepší je měkká voda, dešťová nebo říční. Panuje-li ve dnech po výsadbě suché počasí, je nutno zálivku opakovat, aby měla rostlina dostatek vlhkosti. Každodenní "starostlivé" zalévání konvičkou je ovšem nejen zbytečné, ale může být dokonce i škodlivé. Mnoho rododendronů, zvláště těch čerstvě vysazených, bývá tak uzaléváno k smrti. Je také skutečností, že vzrostlé rododendrony naopak snášejí sucho až obdivuhodně dobře.

Během letních měsíců jsou všechny rhododendrony vděčné za to, když je večer orosíme lehounkým jemným postřikem. Toto rosení však nenahrazuje zálivku, pouze zvyšuje vlhkost vzduchu a to mají rododendrony rády.

Panují-li v době květu velká vedra, je lépe vyhnout se při zálivce tomu, aby byly postříkány i květy. Ty by následkem toho mohly rychle ztratit svoji krásu. Navíc by mohly být často kropené rostliny napadeny houbovými chorobami. Horkem během dne lehce zavadající květy se přes noc samy spraví. Pokud teplota vzduchu vystoupí ve dne nad 28°C, pak je vhodné kropit půdu pod rododendrony, ale ne květy.

Během déle trvajících teplot nad 25°C, především v době od června do září, je nutno rostliny dobře zalít a to ještě dříve, než se začnou mladé výhony ohýbat dolů. Zálivka by měla být provedena ráno nebo večer.

Nejlepší ochranou před mrazy jsou dobře vyzrálé letorosty. Suché zářijové počasí napomáhá vyzrávání letorostů, takže v září zaléváme již jen velice opatrně. Výjimkou je až poslední důkladná zálivka, obvykle začátkem listopadu, dříve než přijdou mrazy.

 

Hnojení

Rhododendrony potřebují každoročně přiměřený přísun živin a to především během jejich růstového období, jež trvá od dubna do října. Při výsadbě není vhodné použít hnojivo, neboť to by mohlo snadno popálit kořeny. Poprvé je možno hnojit za 3 týdny po výsadbě, při podzimní výsadbě až v dubnu příštího roku.

Na přirozených stanovištích se starají o zásobení živinami silné deště, které vyplavují potřebné prvky z podkladních hornin. Špatně živené rostliny lze v zahradách snadno poznat, protože mají malé, bledé listy, které se zbarvují žlutozeleně a předčasně opadávají. Tyto špatně a řídce olistěné rostliny nejsou schopny pro nedostatek živin zakládat dostatek nových kvalitních pupenů. Viz foto. Navíc podvyživené rostliny snadno ochoří různými houbovými chorobami a postupně zakrňují. Naproti tomu u dobře živených rostlin na správných stanovištích takové problémy nehrozí.

- Zdravé, tmavým listem olistěné rostliny rododendronů, které každým rokem bohatě kvetou, požadují každoročně dostatečnou, od dubna do října rovnoměrně dávkovanou, postupnou dodávku živin.
- Používáme pouze hnojiva tzv. kyselá: síran amonný dodává dusík, superfosfát fosfor a síran draselný draslík. Stopové prvky doplníme např.hnojivem "Mikrola" v množství podle návodu na obalu.
- Rychle působící agresivní hnojiva, jako např.běžně dostupný a užívaný cererit, nejsou vhodná. Působí příliš rychle, pouze krátkodobě a mohou poškodit jemné kořínky. Hnojiva obsahující chlór jsou také naprosto nevhodná.

V odborných zahradnických a zahrádkářských prodejnách jsou k dostání speciální hnojiva pro rododendrony, např. Kristalon.

Různá plná minerální, tzv. depotní (zásobní) hnojiva, jako například Osmocote, Plantacote atp. obsahují všechny živiny včetně stopových prvků ve vhodném poměru a zajišťují rovnoměrný přísun živin po celé vegetační období. Tato hnojiva jsou ovšem výrazně dražší. Dobře se nám osvědčil i Okyselovač, což je prostředek na snižování Ph půdy a zaroveň i hnojivo.

Hnojivo volně rozhodíme a následně rostliny zalejeme, abychom smyli případné zbytky hnojiv, které ulpěly na listech, aby je nepopálily. Tak si zajistíme, že se rostliny budou dobře vyvíjet a bohatost jejich květů každým rokem poroste.

Příklady dávkování hnojiva:
rostliny 40 cm šířka i výška..........35 – 40g t.j. 1 hrst;
rostliny 100 cm šířka i výška........100 - 120g t.j. 3 hrsti
rostliny 150 cm šířka i výška........170 – 200 g t.j. 4 – 5 hrstí

Japonské azalky potřebují ve srovnání s rododendrony pouze poloviční dávku hnojiva.

 

Drobné poznámky

Jak již bylo zmíněno, rododendrony jsou mělce kořenící rostliny s plochým kořenovým balem, proto by neměly být ve svém bezprostředním okolí okopávány. To by mohlo poškodit jejich jemný kořenový bal, nacházející se těsně pod povrchem půdy.

Po odkvětu, když květy zavadají a hnědnou, začnou se v nich vyvíjet semeníky, což mladé rostliny oslabuje. Proto je dobře vadnoucí květenství zavčas vylamovat nebo odstřihnout nůžkami. Nejvhodnější dobou pro tuto činnost je ráno, za rosy. Pokud je totiž půda suchá, chovají se výhony jako by byly z gumy a vylamování je obtížné a mohli bychom vylomit těsně pod nimi rašící vegetativní pupeny. Ty vyrostou v nové výhony a ponesou opět květy. Pokud se tak přece jen ojediněle stane, nic se neděje, protože rostliny mají založené další pupeny.

U starších a větších rostlin není třeba tuto jinak jednoduchou práci provádět.

Řez

Kromě tohoto zásahu, není nutné provádět na rododendronech žádný řez, protože většina odrůd se vyvíjí v dobře tvarované keře sama, bez jakéhokoliv zásahu. Při nákupu je dobré mít představu, kolik místa chci pro rostlinu(y) věnovat a podle toho zvolit vhodnou odrůdu. Starší vzrostlé rostliny snášejí bez problémů tvarovací nebo zpětný řez. Ten bývá někdy nutný a to většinou z prostorových důvodů. Je nejlépe provést jej časně z jara, již začátkem března. Vlastní zmlazovací řez do dřeva o síle 1 – 3 cm posiluje staré, správně pěstované, ale třeba příliš vysoké rostliny. Je nutno ovšem pamatovat na to, že pouze dobré pohnojení může dodat seříznutým rostlinám sílu potřebnou k regeneraci.

V následujícím roce by neměly být zmlazené rostliny přesazovány, protože to by jim znemožnilo dostatečný příjem potřebných živin.

 

Příprava na zimu

O mrazuvzdornosti rododendronů rozhoduje mnoho činitelů. Především jde o dědičnou záležitost. Pro naše podmínky byly vyšlechtěny dokonale mrazuvzdorné odrůdy a jsou stále šlechtěny nové. Na trhu se ovšem objevují také novinky, které mohou být v našich klimatických podmínkách nedostatečně mrazuvzdorné.

Dalším velmi důležitým činitelem je ochrana rostlin před silnými studenými východními větry. Doporučuje se proto pokrýt na zimu především mladé rostliny po výsadbě chvojím nebo jiným tepelně izolačním materiálem. Rostliny také chrání přiměřená sněhová pokrývka a samy se také chrání proti mrazu tím, že se listy srolují, viz foto.

Dobře živená rostlina na správném stanovišti, tedy rostlina zdravá a vitální, snáší tvrdé zimní podmínky podstatně lépe než rostlina podvyživená, trápená suchem nebo případně škůdci.